Handicamp II
V pořadí již druhý Handicamp roku 2008 se konal v malebné vesničce Horní sedlo, která se nachází nedaleko Hrádku nad Nisou v severních Čechách blízko hranic s Německem. Horní sedlo jsme nevybrali náhodou, neboť odtud je to co by kamenem dohodil k cenomanským pískovcovým Horním skalám, kterým se někdy také říká Obervégry. Akci pořádal tradičně pražský horolezecký oddíl HO Matahari v úzké spolupráci se zaměstnanci firmy Singing Rock. Akce se konala rovněž za laskavého přispění sponzorů firem LE-CO, s.r.o., která dodala vynikající voňavé špekáčky na sobotní táborák a firmy Danone, a.s., která přispěla velkou polystyrénovou krabicí plnou lahodných bílých i ovocných jogurtů Activia.
Celý camp započal již v pátek večer, kdy postupně přijeli prakticky všichni účastníci (asi 25 lidí), tzn. lezci a lezkyně z Matahari, z pražské školy v Butovicích a další užiteční pomocníci z řad kamarádů nebo místních znalců skal (Lukáš B.). Dorazily také špekáčky, jogurty, malý sud piva a pro nezletilé dva druhy ovocné šťávy.
Tým Singing Rocku a taky kluci z Liberce přijeli až v sobotu dopoledne rovnou pod skály, přestože lídr Vojta Watt Dvořák sliboval příjezd již na sobotní ráno. Celá chalupa se tak moc bála hlavního metodika z Poniklé, že vstávala již v 7:20, rychle posnídala bifidogenní kultury od Danone a v 8:30 již všichni s batůžky pochodovali směrem na Horní skály pod věž zvanou Smrtka. A protože vrchní metodik dorazil pozdě, vzali úvodní osvěžovací metodickou přednášku do rukou členové a pomocníci z Matahari. Nutno říci, že přednáška měla skoro profesionální úroveň, mnozí instruktoři poučeni z minulého handicampu na Suškách odborně vysvětlovali, jak se obléci do sedáku a prsáku, jak se navázat, jak slaňovat a kam si při slanění uvázat prusíkový uzel. A protože handicapovaní jsou už také ostřílenými horolezci, po nácviku na pevné zemi se šlo rovnou lézt.
Dopoledne se zdolávala hlavně věž Smrtka, kde byly z východní a západní strany nataženy až dvacetimetrové cesty v obtížnosti III a IV, slaňovalo se a jistilo, v provozu pod skálou byly dvě oblíbené slack line. Odpoledne jsme se pustili i do dalších věží jako např. Gahlerova věž, Dvojče a Liberecká. Zde se lezly i těžší linie, obtížnosti V a VI. Například Petr „Zuch“ stejně jako Honza Říha lezou pětky a šestky (i sedmičky) s velkým přehledem a je to jejich vpodstatě standard. Tak jsem Honzu vzal na věž Dvojče, kde jsme lezli Přepadovou cestu za VI. Průvodce píše od jihovýchodního rohu převislou stěnkou na balkón a solivými sokolíky na jižní vrchol. Zde jsem Honzu dobral. Dále se píše: přepad na S polici do severní stěny a pak lézt zprvu doprava a pak zpátky doleva na hranu a na vrchol. Honza sice ústně přesně věděl co ho čeká a že když natáhne ruce před sebe a mírně se předkloní, tak má asi 40cm k protější stěně. Ale zkuste si dole pod skálou zavázat oči šátkem, vylézt na předvrchol věže, kterou jste v životě neviděli, stoupnout si na kraj propasti, natáhnout ruce a přepadnout kamsi dopředu do absolutního neznáma.... Moc se mu nechtělo, ale na třetí odhodlávací pokus, když měl ruce už natažené, jsem ho malinko přitáhl lanem a „pomohl mu překonat strach“. Přepad i překrok se zdařil, Honza si vyzkoušel novou lezeckou techniku a úspěšně dosáhl hlavního vršku.
K večeru po lezení se jednotlivé skupinky vydaly do blízkého lesíka na dřevo a večer když padla tma, se před chatou rozhořel parádní táborák. Pivo, špekáčky, chleba a hořčice byly připraveny v hojném množství, přesto někteří jedinci dali později zelenou zvláštním choutkám a přejedeni uzeninou, šli ještě v noci testovat zdánlivě bezednou jogurtovou krabici. Spát se šlo s plnými žaludky až hluboko po půlnoci.
V neděli byl ranní rozjezd o poznání pomalejší, ostatně sám Watt nikam nepospíchal. Snídani jakož i celý den ovládly jogurtové hody a z prázdných krabiček na stole ve společenské místnosti rostl úctyhodný „mrakodrap“. Po snídani se vyrazilo do nedalekých Krkavčích skal, jejichž pískovec vykazuje ještě větší tvrdost než cenoman na Obervégrech. Někteří horolezci byli ze soboty tak unavení, že již nelezli a pouze posedávali pod skálou, ale většina se statečně vrhla do lehčích i těžších výstupů. Protože přístup k některým cestám byl skoro horolezecký, instruktoři nejprve vytyčili trasu fixním jistícím lanem a pak postupně pomáhali ostatním nahoru. Na skalách se skončilo dříve, Butovičtí odjížděli autobusem do Prahy a my z Matahari a Singing Rocku dostali znovu chuť na buřty.....a nejen na ně..... Celá akce, byť nebyla tak megavelká jako ta předchozí na Suškách, se znovu velice povedla. Tentokráte přálo i počasí, po oba dny panovalo krásné a teplé babí léto. Všichni účastníci odjížděli nadmíru spokojeni a proto Matahari už pomalu do budoucna chystá další podobné podniky. Děkujeme všem zúčastněným za pomoc, děkujeme sponzorům a těšíme se na další setkání v roce 2009. Ahóóój!
Autor: Tomáš Radil
Fotogalerie
Sponzoři
Akci sponzorovaly firmy:
